Karel kryl
V úsvitu předranním
V kterém se neusíná
V kožiše beraním
přichází kolombína.
V rezavé paruce
v níž svítí bílé nitky
usedá do sanitky.
Z prstenu na ruce
Zasvítil rubínek
Pierot za volantem
zrak plný vzpomínek
a prsten s diamantem
má srostla obočí
a cuká očním víčkem
Pak pootočí klíčkem
a motor naskočí
špinavý slepý sníh
a bílá limuzína
město sní o písních
v ulicích meluzína
v mrazivém hábitu.
A jitro s hlasem páva
pozvolna odkapává
krůpěje úsvitu.
Kříž rudě svítící
Taxíku pro nemocné
Projíždí ulicí.
Lokály malomocné
bez hostí- bez reklam.
A v divné limuzíně
pierot kolombíně
převádí sebeklam:
„my milujeme se
Co víc je na tom světě
Než cit jenž chvěje se
v jedíné této větě.
Jak rytíř bezhlaví
jak světem štvaní židé
po městech bloudí lidé:
Prázdní a bolaví
Milenci včerejší
Již už se nemilují
Za chléb náš vezdejší
V hospodách prozpěvují
Nepísně nežalmy
Jak možno dostat lásku
Na úvěr?.......na poukázku
Již lichvář prodal mi?
Láska je řehole
jenž má se protrpěti
Školáci ve škole
nemohou rozuměti
Samotě po ránu
když jednou byl jsi…… spolu.“
Vůz minul šedou školu
a zhnul před bránu
s nápisem klinika
Obzor byl zrůžovělí
ruměncem cynika
Nutě se do veselí
pierot pozorně otevřel dvířka
ženě a ona zkormouceně
pravila pokorně:
„tak blízko u sebe
a přece jsme si cizí
Jsme ptáci bez nebe
a zlatá rez je ryzí
když padá z náušnic
na bradu knír a vousy
Dvě ruce vzpomenou si
Dvě ruce a už nic?“
Povzdechla zklamaně
nad rolí nedohranou
Dýchl jí do dlaně
a provedl jí brannou
Do křsla usedla
nad sebou plakát pestrý
pak pro ni přišli sestry
ještě se ohlédla.
Báseň z poetického scénáře z knihy:
Karel Kryl-Básně, spisy2
